Třída 8. B se již tradičně věnuje recitaci básně, tentokrát od Vítězslava Hálka ze sbírky V přírodě. Zavřete oči a představte si, že jste s námi na krkonošských kopcích s překrásnými výhledy za zády a zaposlouchejte se do libých veršů naší české literatury.
V přírodě (Vítězslav Hálek)
IV.
Nic neskojí tak mysl osiřelou,
jak velduchů nesvadlé výkvěty,
kdy zvou nás v říše krás u výlety a věčnou mladost před duši nám stelou.
Však zajít v hor si osamělou skrejši,
být u pramene črtám přírody,
jak rostou v díla věčné lahody – to nad slzy nám duši ukonejší.
Tam v tichu dlít a nevnímat ni hlásku,
ni měkkých ňader k dechu zvednutí,
ni lístku třepotného šeptnutí, jen s myšlénkami v královském být svazku.
Tu zdá se mi, že vše to velké čítám,
co z ducha bání v básně prýštělo,
ba jakby se jim odtud nechtělo, já s velduchy všech věků se tu vítám.
