Montessori je založeno na myšlence, že děti jsou schopny vlastního rozvoje a že mohou dosáhnout svého nejvyššího potenciálu, pokud jsou podporovány v prostředí, které je v každé fázi jejich vývoje přesně šito na míru jejich potřebám.
Montessori nese jméno po italské lékařce Marii Montessori, která byla průkopníkem v přístupu ke vzdělávání založeném na pozorování dětí. Tento přístup je aktivně uplatňován již více než sto let.
Zdá se, že za prvních šest let života mladá mysl absorbuje všechno kolem sebe. Znamená to, že novorozeně se může naučit jakýkoliv jazyk a přizpůsobit se jakékoliv kultuře jednoduše tím, že v ní žije. Maria Montessori poukazovala na to, že největší důraz musí být kladen na vzdělávání v prvních šesti letech života dítěte, kdy se děti učí s naprostou lehkostí.
Klíčové zásady přípravného prostředí
- Nezávislost – prostředí musí být připraveno tak, aby umožnilo dítěti stát se fyzicky nezávislým na dospělém člověku. Díky tomu, že je schopno dělat věci samo, začne být schopné výběru a samo začne o věcech rozhodovat. Připravené prostředí toto umožňuje tím, že pomůcky jsou připravené a tím, že jsou v dosahu dítěte.
- Nepřímá příprava na další činnosti – ačkoliv jsou činnosti pečlivě připravovány s konkrétním vývojovým záměrem, mohou zároveň připravovat i na něco, co přijde ve vývoji dítěte později. Někdy v té samé vývojové rovině, někdy mnohem později v životě dítěte, např. smyslový základ pro pochopení abstraktnosti v matematice nebo morální vývoj.
- Řád – řád je něco, co prostupuje celé montessori prostředí. Pro malé děti v mateřské škole je fyzický řád připraveného prostředí evidentní, ale řád je také podstatou mnoha méně hmatatelných aspektů prostředí jako např. důslednost dospělých a stálost jejich přístupu, řád v předvedení pomůcek atp. Pro starší děti se stává důležitějším řád v sociální sféře.
- Možnost výběru – prostředí musí dítěti dávat možnost výběru jeho práce ze škály činností, které odpovídají jeho vývojovým potřebám.
- Svoboda – zásadní pro připravené prostředí je svoboda dítěte – možnost si vybrat, pracovat tak dlouho jak potřebuje, nepracovat vůbec, pracovat bez vyrušování ostatními dětmi nebo omezeními časovým harmonogramem atd. Svoboda dítěte jde tak daleko, kde nenarušuje práva ostatních dětí a jejich svobodu dělat do samé.
- Věková smíšenost – další neoddiskutovatelnou součástí připraveného prostředí je tvorba kolektivu s věkovým rozpětím nejméně tří let. To pak umožňuje dětem učit se jeden od druhého v atmosféře nesoutěžení a přímo připravuje dítě na život ve společnosti.
- Pohyb – připravené prostředí musí umožňovat dítěti volný pohyb tak, aby si mohlo pro cokoliv nebo ke komukoliv dojít podle svých potřeb.
- Kontrola chyb – prostředí a především pomůcky by měly být připraveny takovým způsobem, který dítěti umožní si uvědomit své chyby a samo je opravit. Může tak pochopit, že je naprosto v pořádku chybovat a že se můžeme ze svých chyb učit.
- Pomůcky – pomůcky vybrané pro připravené prostředí musí fungovat jako klíče pro vývoj dítěte. Ty, které vybereme, by měly být zaměřeny podle zásadních vývojových potřeb dítěte v každém věkovém období.
- Úloha dospělého – dospělý je rovněž důležitou součástí montessori prostředí. Role dospělého však není stejná jako role učitele v tradičním školství – jehož úloha je učit děti. Úkol dospělých v montessori prostředí je usnadnit dítěti učit se samo tím, že následuje svá vnitřní nutkání, která ho vedou k výběru toho, co potřebuje, z věcí a lidí kolem něj.
Zdroj: www.zijememontessori.cz